Meditativní umění jako trénink
- Tereza Tošovská
- Jan 1, 2021
- 4 min read
V tomto článku vám chci představit odvětví, kterému se říká "Meditativní umění". Určitě byste nečekali, že kromě meditace samotné jde především o trénink mozku.
Meditativní umění je technika malby (či kresby), která má za úkol trénovat pozornost, všímavost, trpělivost a rovněž má napomoci dostat mysl do klidného stavu a stabilní rovnováhy. To vše vám pomáhá trénovat váš "tvůrčí sval". Tvůrčí sval je výraz, který vás má nabádat, abyste ke své kreativitě přistupovali jako ke svalu, který díky tréninku můžete zvětšovat a zdokonalovat dle libosti. Podle mě je to skvělé přirovnání, které může správně nastavit vaši celkovou mentalitu.
Toto téma mne opravdu zaujalo, protože jsem si zprvu myslela, že se jedná o jakýsi spirituální koncept, ale byla jsem více než mile překvapena, když jsem zjistila, že se jedná spíše o trénink v první řadě a o meditaci až v druhé.
Důležité upozornění - Meditativní umění není to samé jako Arteterapie (terapie uměním). Arteterapie slouží, jak název napovídá, jako forma terapie, která má pomoci trpícímu jedinci.
Ve své podstatě neexistují žádná pravidla, jak by mělo meditativní umění vypadat, protože jinak by to ztrácelo svůj smysl. Nicméně existují osvědčená cvičení, kterými se můžeš nechat inspirovat:
1) Mandaly
Mandaly jsou skvělým způsobem relaxace, ale zároveň tréninku trpělivosti. Můžeš si najít předlohy, šablony nebo si je můžeš sám namalovat už od základu. Pokud ale zvolíš poslední možnost, bude tě to stát trochu více práce, protože jedno z pravidel malby mandal je přesnost a souměrnost a toho se "od ruky" dosahuje těžce. Nicméně právě malba "od ruky" má největší relaxační účinek.
Tip: Začni malovat od středu. Doporučuji začít malým středovým kruhem, na který poté navazuješ další vzory. Můžeš se nechat inspirovat např. těmito:
2) Zentangly
Kresbu zentangle zvládne opravdu každý. Kreslí se do čtverečku označovaný jako "dlaždička" nebo na papír kruhového tvaru. Kreslí se perem a tužkou, k efektům se může využít například stínování, aura, zaoblení, jiskra, protlačení a zvětšení jako v kapce rosy.
3) Namaluj svůj dech
Na chvíli se utiš a v klidu dýchej. Vnímej každý svůj nádech, výdech... Nesnaž se rychlost svého dechu nijak kontrolovat.
Poté vezmi pero a začni jím ve vlnách hýbat nahoru a dolů do přirozeného rytmu tvého dechu. Jakmile toho dosáhneš, až poté se zaměř také na svůj dech. Udělej hluboký nádech a výdech a zároveň se soustřeď na pauzy mezi nimi. Pohyby perem by měly být v souladu s tvým dýcháním a měly by se dít automaticky bez přemýšlení. Pero nedrž křečovitě a zápěstí měj uvolněné.
4) Kruhy pozornosti a vnímavosti
Toto cvičení má zintenzivnit tvoje vnímací a soustředící se schopnosti.
Zde jsou pravidla:
A. Vždy uzavři započatý kruh v místě, kde začal, i když má divný tvar. Jediné, na čem záleží, je to, že je kruh uzavřen ve stejném místě jako začal. To totiž znamená, že věnuješ pozornost tomu, kde tvůj kruh začíná a končí (cvičení pozornosti).
B. Soustřeď se na hrot pera (či tužky), zatímco zároveň vnímáš i zbytek malby. Pokud chceš přejít na vyšší úroveň, tak jakmile uzavíráš kruh, už měj v hlavě namyšleno místo, kde začneš malovat další. Jakmile jej začneš, měj na mysli zase kruh, který jsi právě namaloval. Zároveň také můžeš měnit směr kresby kruhů. Jednou můžeš kreslit po směru hodinových ručiček, pak zase proti směru. To vše ti zase trénuje tvoji vnímavosti.
5) Ztělesnění vnímavosti
Toto je velmi jednoduché cvičení a váže se na předchozí bod malování kruhů. Jednoduše spojíš namalování kruhu se svým dechem.
Započni kruh a zároveň se hluboce nadechni. Toto pomalé nadechnutí by mělo trvat zhruba do poloviny kruhu. Jakmile dosáhneš půlky, zase zhluboka vydechni, tentokrát až do uzavření kruhu.
Toto cvičení rozšíří tvoje uvědomění a vnímání skrz tvůj vlastní dech.
6) Úzkost sem, úzkost ven
V tomto cvičení použije dovednosti, které jsme získali z předchozích cvičení a aplikujeme je do vyjádření našeho citového rozpoložení.
Začneme s negativními pocity. Pokud se podíváme pořádně do hloubky úzkosti, stresu, nervozity nebo nepokoje, tak si všimneme, že všechny tyto pocity nám pouze vyplňují něco, co nám v životě chybí - klid, radost, pocit naplnění, jistota, … Tyto negativní pocity jsou jako temnota. Je odrazem naší osobnosti, je naší součástí. Akorát ji schází světlo. Proto bychom se na ni neměli dívat jako na nepřítele a přát si, aby zmizela. Místo toho bychom se ji měli pokusit zaplnit něčím, po čem strádá.
Krok 1
V prvé řadě se zkus uvolnit a zaměř svoji pozornost na to, jak se momentálně cítíš. Cítíš ve svém těle nějaký blok? Pociťuješ nějaký neklid? Dokážeš tento pocit pojmenovat? Je to úzkost, hněv nebo dokonce strach?
Zaměř se na tento pocit a zkus ho přenést na papír. Dovol své ruce, aby tento pocit dokázala volně vyjádřit. Pokud ti to pomůže, zkus kreslit tak, jako bys byl ty ta emoce. Nepřerušuj kontakt pera s papírem. Tím si udržíš stejný tok pocitů bez přerušení.
Krok 2
Jakmile máš pocit, že jsi podchytil podstatu své negativní emoce a už ji dokážeš rozeznat, je načase ji nahradit něčím pozitivním.
Prvně je důležité si uvědomit, co nám tato negativní emoce ukazuje, že nám chybí. Pokud cítíme hněv, možná nám chybí někdo, kdo s námi soucítí. Pokud cítíme stres, možná nám chybí vnitřní klid. Pokud cítíme nervozitu nebo znepokojení, může nám chybět jistota a zázemí. Jakmile zjistíme, co nám skutečně chybí, je na čase to vyjádřit. Bez zastavení pera nechme tuto novou pozitivní emoci naprosto ovládnout naši ruku a sledujme, jak tato emoce naplňuje naši temnotu z předchozí kresby.
Epilog
Pro některé to může znít až příliš spirituálně, nebo dokonce ujetě. I já bych se k tomu takto stavěla. Tento poslední krok můžete samozřejmě vynechat, ale opravdu se připravíte o možnost lépe porozumět svým pocitům. A to nemyslím pouze ze "spirituálního" nebo "duševního" hlediska, ale také z toho vědeckého, jako je psychologie, na kterou se může úzce vázat i neurologie. V dnešní době jsou rozhovory na téma pocitů tabu, protože se to považuje za slabost. Podle této logiky je potřeba, abychom své emoce skrývali a ovládali je. Nicméně právě proto je důležité, abychom jim v prvé řadě porozuměli, a tím pádem je mohli následně i ovládat. Proto není slabost o nich mluvit, naopak je to spíše velmi uvědomělý krok, který rozvíjí psýchu člověka a pomáhá mu mentálně dospět. Naštěstí, jak jde doba, padají i některá tabu, především ta o mentálním zdraví. Všichni bychom měli směřovat tímto směrem a podporovat duševní zdraví své i ostatních.
Reference:
Comentários